Blog

Sova je noční pták. Vzbuzuje v nás veliký respekt. Jednak je to vlivem jejího nočního života, který v sobě má nádech tajemna a strachu. A také je synonymem moudrosti. V našem českém regionu se můžeme potkat výra velkého, puštíka obecného, kalouse ušatého, sýčka obecného, sýce rousného. Nejmenší sovičkou na našem území ovšem je kulíšek nejmenší.

Jedná se o nejmenší sovičku Evropy. Je to velmi nenápadný pták. Loví za soumraku. Lze jej nalézt i v České republice, ale v rámci naší země se jedná o chráněný ohrožený druh.
Velikostí bychom ho mohli přirovnat ke špačkovi. Má tmavě hnědou barvu těla s bílými skvrnami. Spodek těla má světlé zabarvení. Na rozdíl od ostatních sov má vysoký hlas, dokonce dokáže trilkovat. Je velmi křehký, aktivní v průběhu celého dne.

V České republice velmi vzácný výskyt

Ke hnízdění využívá staré dutiny po strakapoudech. Koncem dubna nebo začátkem května samice snáší vajíčka, na kterých sedí necelý měsíc, zatímco samec obstarává potravu. Mláďata jsou krmena 6 týdnů. Pak jsou vyvedena z hnízda a rychle se naučí skvěle létat.
Jídelníček těchto soviček tvoří drobní hlodavci, ptáci nebo hmyz. Loví i za dne a i když je malý, troufne si ulovit i drobné ptáky v letu. Na svou velikost má silné spáry a proto dokáže ulovit větší kořist, než je on sám. V dutinách si dokonce dělá zásoby potravy na zimu.

Kulíška nejmenšího najdeme především v severní Evropě, vzácně v horských oblastech střední a jižní Evropy.
V Česku je rozšíření kulíška vzácné. Můžeme se s nimi setkat na Šumavě, Karlovarsku, Chebsku, Náchodsku. Na Moravě se vyskytují v Beskydech nebo Oderských vrších.
Ovšem ani kulíšek nejmenší není nejmenší. Opravdu nejmenší sovičkou na světě je kulíšek trpasličí, který žije v pouštích severní a střední Ameriky. Kulíšek trpasličí dorůstá do velikosti pouhých 13 centimetrů.

Sova je noční pták. Vzbuzuje v nás veliký respekt. Jednak je to vlivem jejího nočního života, který v sobě má nádech tajemna a strachu. A také je synonymem moudrosti. V našem českém regionu se můžeme potkat výra velkého, puštíka obecného, kalouse ušatého, sýčka obecného, sýce rousného. Nejmenší sovičkou na našem území ovšem je kulíšek nejmenší.

Jedná se o nejmenší sovičku Evropy. Je to velmi nenápadný pták. Loví za soumraku. Lze jej nalézt i v České republice, ale v rámci naší země se jedná o chráněný ohrožený druh.
Velikostí bychom ho mohli přirovnat ke špačkovi. Má tmavě hnědou barvu těla s bílými skvrnami. Spodek těla má světlé zabarvení. Na rozdíl od ostatních sov má vysoký hlas, dokonce dokáže trilkovat. Je velmi křehký, aktivní v průběhu celého dne.

V České republice velmi vzácný výskyt

Ke hnízdění využívá staré dutiny po strakapoudech. Koncem dubna nebo začátkem května samice snáší vajíčka, na kterých sedí necelý měsíc, zatímco samec obstarává potravu. Mláďata jsou krmena 6 týdnů. Pak jsou vyvedena z hnízda a rychle se naučí skvěle létat.
Jídelníček těchto soviček tvoří drobní hlodavci, ptáci nebo hmyz. Loví i za dne a i když je malý, troufne si ulovit i drobné ptáky v letu. Na svou velikost má silné spáry a proto dokáže ulovit větší kořist, než je on sám. V dutinách si dokonce dělá zásoby potravy na zimu.

Kulíška nejmenšího najdeme především v severní Evropě, vzácně v horských oblastech střední a jižní Evropy.
V Česku je rozšíření kulíška vzácné. Můžeme se s nimi setkat na Šumavě, Karlovarsku, Chebsku, Náchodsku. Na Moravě se vyskytují v Beskydech nebo Oderských vrších.
Ovšem ani kulíšek nejmenší není nejmenší. Opravdu nejmenší sovičkou na světě je kulíšek trpasličí, který žije v pouštích severní a střední Ameriky. Kulíšek trpasličí dorůstá do velikosti pouhých 13 centimetrů.

Hlavně pokud bydlíte v panelovém domě, může Vás v topné sezóně trápit suchý vzduch, z kterého si můžete přivodit i zdravotní potíže, jako je suchý kašel, nemoci dýchacího ústrojí, ale také různé kožní vyrážky, protože se Vám zároveň vysušuje i pokožka, stejně tak jsou tím ohrožené i Vaše malé děti.
Řešením pro Vás může být pořízení zvlhčovače vzduchu, pro své děti do pokojíčku byste to měli udělat určitě.

Zvlhčovače vzduchu můžeme rozdělit na několik typů:
–        můžete zvolit parní zvlhčovač vzduchu, ten má zároveň i výhodu v tom, že díky tomu, že působí tak, že topné tělísko ohřeje nejdřív vodu na teplou páru (tím pádem voda projde varem), se můžete zbavit i případných bakterií. Nevýhodou parního zvlhčovače vzduchu je dost vysoká spotřeba elektřiny, a také pozor u tohoto typu zvlhčovačů na příliš levné nebo zastaralé typy, pára z nich může být opravdu dost horká, a mohlo by dojít ke zranění malých dětí
–        další variantou, a zároveň levnější může být ultrazvukový zvlhčovač vzduchu – ten pomocí ultrazvukové membrány rozprašuje vodu na tzv. umělou mlhu, jejich největší výhoda spočívá hlavně v nízké spotřebě energie a také, což jistě v klidu domova ocení každý, jsou velmi tiché. O tyhle zvlhčovače se však musíte častěji starat a měnit starou vodu za novou
–        nabízí se ještě jedna varianta, a tou jsou zvlhčovače se studeným odparem, ty mohou být buď deskové, nebo diskové, tyhle zvlhčovače zároveň plní i funkci „čističky vzduchu“. Zvlhčovače vzduchu se studeným odparem se jeví jako nejlepší a nejpřirozenější způsob zvlhčování vzduchu, odpaří se jen tolik vody, kolik daná místnost „pobere“.

Rozhodující pro výběr zvlhčovače vzduchu pro Vás bude samozřejmě také cena, v první řadě je důležité takový zvlhčovač vzduchu vybírat v prověřené prodejně, určitě ne v levném supermarketu nebo ještě hůř, někde na tržnici.
Menší ultrazvukové zvlhčovače vzduchu pořídíte celkem levně i v prověřených obchodech – cca do 1000 korun, pokud máte velké místnosti, budete potřebovat větší, počítejte s cenou kolem 3000-5000 korun, pokud chcete zároveň i opravdovou čističku vzduchu, tam už si připlatíte až do 15.000 korun, za novější modely i víc.
Do zvlhčovače vzduchu se ovšem investovat vyplatí, pokud se o něj budete řádně starat, bude Vám dobře sloužit celou řadu let.

Hlavně pokud bydlíte v panelovém domě, může Vás v topné sezóně trápit suchý vzduch, z kterého si můžete přivodit i zdravotní potíže, jako je suchý kašel, nemoci dýchacího ústrojí, ale také různé kožní vyrážky, protože se Vám zároveň vysušuje i pokožka, stejně tak jsou tím ohrožené i Vaše malé děti.
Řešením pro Vás může být pořízení zvlhčovače vzduchu, pro své děti do pokojíčku byste to měli udělat určitě.

Zvlhčovače vzduchu můžeme rozdělit na několik typů:
–        můžete zvolit parní zvlhčovač vzduchu, ten má zároveň i výhodu v tom, že díky tomu, že působí tak, že topné tělísko ohřeje nejdřív vodu na teplou páru (tím pádem voda projde varem), se můžete zbavit i případných bakterií. Nevýhodou parního zvlhčovače vzduchu je dost vysoká spotřeba elektřiny, a také pozor u tohoto typu zvlhčovačů na příliš levné nebo zastaralé typy, pára z nich může být opravdu dost horká, a mohlo by dojít ke zranění malých dětí
–        další variantou, a zároveň levnější může být ultrazvukový zvlhčovač vzduchu – ten pomocí ultrazvukové membrány rozprašuje vodu na tzv. umělou mlhu, jejich největší výhoda spočívá hlavně v nízké spotřebě energie a také, což jistě v klidu domova ocení každý, jsou velmi tiché. O tyhle zvlhčovače se však musíte častěji starat a měnit starou vodu za novou
–        nabízí se ještě jedna varianta, a tou jsou zvlhčovače se studeným odparem, ty mohou být buď deskové, nebo diskové, tyhle zvlhčovače zároveň plní i funkci „čističky vzduchu“. Zvlhčovače vzduchu se studeným odparem se jeví jako nejlepší a nejpřirozenější způsob zvlhčování vzduchu, odpaří se jen tolik vody, kolik daná místnost „pobere“.

Rozhodující pro výběr zvlhčovače vzduchu pro Vás bude samozřejmě také cena, v první řadě je důležité takový zvlhčovač vzduchu vybírat v prověřené prodejně, určitě ne v levném supermarketu nebo ještě hůř, někde na tržnici.
Menší ultrazvukové zvlhčovače vzduchu pořídíte celkem levně i v prověřených obchodech – cca do 1000 korun, pokud máte velké místnosti, budete potřebovat větší, počítejte s cenou kolem 3000-5000 korun, pokud chcete zároveň i opravdovou čističku vzduchu, tam už si připlatíte až do 15.000 korun, za novější modely i víc.
Do zvlhčovače vzduchu se ovšem investovat vyplatí, pokud se o něj budete řádně starat, bude Vám dobře sloužit celou řadu let.

Mnoho partnerů řeší otázku potomstva v dostatečném předstihu. To značí, že i když o dětech začínají přemýšlet nebo mluvit, ještě pořád si dávají nějaký čas na to, aby se na ně stihli připravit. Neexistuje přesná hranice, která je ideální pro to, abyste měli mít dítě. Existuje jen statistika, která říká jasně, a to – co nejdříve!

Když vám situace nehraje do karet

Ne všichni mají to štěstí, že najdou svůj protějšek už na škole nebo v mládí. Mnoho lidí hledá dlouhou dobu, zažívá zklamání a rozchody, které jim šanci na budoucí potomstvo jen oddalují. Pokud nemáte stálého partnera, u kterého jste přesvědčení, že je právě tým pravým, nepospíchejte s myšlenkou udělat si děti v brzkém věku za každou cenu!

Nejlepší „fyzično“!

Ze zkušeností i ze statistik vyplývá i fakt, že se doporučuje mít dítě v době největší životní formy. A uznejte sami, že takovou formu máte především v mladším věku. Nejlepší „fyzično“ je totiž potřeba k tomu, abyste později vašim dětem ve všem stačili a měli na ně dostatek energie.
–       noční vstávání
–       pláč a křik
–       hyperaktivita
–       období vzdoru
–       učení a čas
Na všechny tyto příchozí období se musíte nastavit tak, abyste je byli schopní zvládnout. Mít dítě není žádný med, ale není to jen o náročných situacích. Dítě je darem pro každého rodiče a když už ho budete mít, budete to cítit stejně.

S věkem stoupá riziko komplikací

V pokročilém věku už máte vysoké riziko:
·        k početí
·        k těhotenství
·        a porodu
Může se vyskytnout celá řada komplikací minimálně v jedné z výše zmíněných fází, ale je tady i možnost, že ve všech. Proto se připravte na to, že se budete muset potýkat s delší a náročnější cestou k vytouženému děťátku, než by tomu tak bylo třeba před deseti lety.

Genetika v každém věku

Můžeme děkovat době, která nám nabízí udělat v těhotenství genetické testy, které by měli podstoupit budoucí rodiče bez rozdílu na věk. Testy zjistí závažná onemocnění a odhalí včas problémy, které se můžou během života vašeho děťátka naskytnout.

Mnoho partnerů řeší otázku potomstva v dostatečném předstihu. To značí, že i když o dětech začínají přemýšlet nebo mluvit, ještě pořád si dávají nějaký čas na to, aby se na ně stihli připravit. Neexistuje přesná hranice, která je ideální pro to, abyste měli mít dítě. Existuje jen statistika, která říká jasně, a to – co nejdříve!

Když vám situace nehraje do karet

Ne všichni mají to štěstí, že najdou svůj protějšek už na škole nebo v mládí. Mnoho lidí hledá dlouhou dobu, zažívá zklamání a rozchody, které jim šanci na budoucí potomstvo jen oddalují. Pokud nemáte stálého partnera, u kterého jste přesvědčení, že je právě tým pravým, nepospíchejte s myšlenkou udělat si děti v brzkém věku za každou cenu!

Nejlepší „fyzično“!

Ze zkušeností i ze statistik vyplývá i fakt, že se doporučuje mít dítě v době největší životní formy. A uznejte sami, že takovou formu máte především v mladším věku. Nejlepší „fyzično“ je totiž potřeba k tomu, abyste později vašim dětem ve všem stačili a měli na ně dostatek energie.
–       noční vstávání
–       pláč a křik
–       hyperaktivita
–       období vzdoru
–       učení a čas
Na všechny tyto příchozí období se musíte nastavit tak, abyste je byli schopní zvládnout. Mít dítě není žádný med, ale není to jen o náročných situacích. Dítě je darem pro každého rodiče a když už ho budete mít, budete to cítit stejně.

S věkem stoupá riziko komplikací

V pokročilém věku už máte vysoké riziko:
·        k početí
·        k těhotenství
·        a porodu
Může se vyskytnout celá řada komplikací minimálně v jedné z výše zmíněných fází, ale je tady i možnost, že ve všech. Proto se připravte na to, že se budete muset potýkat s delší a náročnější cestou k vytouženému děťátku, než by tomu tak bylo třeba před deseti lety.

Genetika v každém věku

Můžeme děkovat době, která nám nabízí udělat v těhotenství genetické testy, které by měli podstoupit budoucí rodiče bez rozdílu na věk. Testy zjistí závažná onemocnění a odhalí včas problémy, které se můžou během života vašeho děťátka naskytnout.

Jen málokdo by si uměl představit film, ve kterém by nezněla hudba. Pak stačí, když úvodní píseň zahrají v rádiu a hned se nám vybaví ta scéna, kterou měla píseň podtrhnout. U těch filmů, které nás nějakým způsobem oslovily, je to o to více.
–         Titanic a Celine Dion.
–         Hříšný tanec a Jennifer Warnes a Bill Medley.
–         Včelka Mája a Karel Gott.

Filmová hudba je zkrátka fenoménem, bez kterého už se dnes žádný film neobejde.
o   Filmová hudba je zvláštní tím, že nevzniká samostatně, ale je zadána nějakému tvůrci, aby ji vytvořil ke konkrétnímu filmu.
o   Skladatel musí spolupracovat s režisérem, aby se představy obou ve finále spojily a vzniklo tak dílo, se kterým budou všichni spokojeni.
Filmová hudba má velký psychologický význam. Zvláště při hororech nebo napínavých filmech.Může nás pomalu připravovat na to, že přijde nějaká scéna, ze které nás bude mrazit. U některých filmů se používají i prvky z oblasti vážné hudby.

Geniální skladatel

Nejvýznamnějším českým skladatelem filmové hudby je bezesporu Karel Svoboda. Už jen těžko bychom si mohli představit pohádky bez jeho nádherné hudby.
o   Každé Vánoce nás znovu a znovu okouzlí příběh Popelky, ve kterém zaznívá hudba pana Svobody. Krásná, něžná píseň.
O tom, jak univerzálním skladatelem Karel svoboda byl, svědčí i další jeho filmové skladby.
o   Naprosto odlišná od Tří oříšků pro Popelku je hudba k seriálu Návštěvníci.
o   Nebýt jeho hudby ve filmu Smrt stopařek, možná bychom se báli o trochu méně.
o   Zato stejnojmenná píseň k filmu Což takhle dát si špenát, nám umocní humor, který se nese celým filmem.
o    Pokud bychom si mohli představit muzikál Noc na Karlštejně bez písní, které tam znějí, asi by nakonec z filmu nezbylo nic.
Tyto písně jsou nadčasové. Což se dá říci o všech, které nám tu pan Karel Svoboda zanechal.

Jen málokdo by si uměl představit film, ve kterém by nezněla hudba. Pak stačí, když úvodní píseň zahrají v rádiu a hned se nám vybaví ta scéna, kterou měla píseň podtrhnout. U těch filmů, které nás nějakým způsobem oslovily, je to o to více.
–         Titanic a Celine Dion.
–         Hříšný tanec a Jennifer Warnes a Bill Medley.
–         Včelka Mája a Karel Gott.

Filmová hudba je zkrátka fenoménem, bez kterého už se dnes žádný film neobejde.
o   Filmová hudba je zvláštní tím, že nevzniká samostatně, ale je zadána nějakému tvůrci, aby ji vytvořil ke konkrétnímu filmu.
o   Skladatel musí spolupracovat s režisérem, aby se představy obou ve finále spojily a vzniklo tak dílo, se kterým budou všichni spokojeni.
Filmová hudba má velký psychologický význam. Zvláště při hororech nebo napínavých filmech.Může nás pomalu připravovat na to, že přijde nějaká scéna, ze které nás bude mrazit. U některých filmů se používají i prvky z oblasti vážné hudby.

Geniální skladatel

Nejvýznamnějším českým skladatelem filmové hudby je bezesporu Karel Svoboda. Už jen těžko bychom si mohli představit pohádky bez jeho nádherné hudby.
o   Každé Vánoce nás znovu a znovu okouzlí příběh Popelky, ve kterém zaznívá hudba pana Svobody. Krásná, něžná píseň.
O tom, jak univerzálním skladatelem Karel svoboda byl, svědčí i další jeho filmové skladby.
o   Naprosto odlišná od Tří oříšků pro Popelku je hudba k seriálu Návštěvníci.
o   Nebýt jeho hudby ve filmu Smrt stopařek, možná bychom se báli o trochu méně.
o   Zato stejnojmenná píseň k filmu Což takhle dát si špenát, nám umocní humor, který se nese celým filmem.
o    Pokud bychom si mohli představit muzikál Noc na Karlštejně bez písní, které tam znějí, asi by nakonec z filmu nezbylo nic.
Tyto písně jsou nadčasové. Což se dá říci o všech, které nám tu pan Karel Svoboda zanechal.

Mladý člověk bez závazků vnímá jako svůj domov místo, tam kde se narodil a vyrůstal, většinou to je tam, kde bydlí jeho rodiče, sourozenci, bližší rodina. Je to pochopitelné, protože tento člověk nemá zkušenosti s vlastním bydlením a ještě se nepostavil na vlastní nohy.
Člověk žijící nějakou dobu ve vztahu má tendenci se osamostatňovat a budovat si vlastní zázemí, pohodlí a především soukromí. Jeden z nejčastějších důvodů myšlení na vlastní domov je založení vlastní rodiny, kterou je potřeba zabezpečit a občas si udělat něco i podle svého, co nám doma u rodičů nevyhovovalo nebo chybělo.

Jak se ale postavit na vlastní nohy?

Většina mladých lidí, kteří se chtějí osamostatnit a zkusit si žít „na vlastní triko“ začíná hledat spolubydlením, které je nejdostupnější, co se týče financí, ale o soukromí se tady moc mluvit nedá. Další možností je pronajmout si vlastní byt, pro začátek postačí něco malého a skromného. Je ale hodně lidí, co si neumějí představit bydlet sami a proto volí předešlou variantu.

Některá města podporují mladé lidi a nabízejí i tzv. „startovací byty“, kde se platí symbolické nájemné za splnění určitých požadavků (věk, výše platu, bezdlužnost vůči městu, atd.). Pokud se na vás usměje štěstí a jste mezi hrstkou šťastlivců, na které se tento druh bydlení dostane, tak vám je přidělen na určitou dobu městský byt. Většinou se ale stává, že takto mladí lidé nemají dosud žádnou finanční/ekonomickou disciplínu a po dobu takto přiděleného bydlení za symbolickou cenu nejsou schopni si našetřit na potřebnou jistinu při žádosti o hypoteční úvěr, který potřebují, když jim tento druh bydlení skončí a oni se ocitnou „na ulici“ a musejí začínat opět od nuly. 
Ty šťastnější z nás dostanou k 18. narozeninám byt či nějaké bydlení zdědí po prarodičích a nemusejí nic řešit.
 V neposlední řadě tu je i skupina lidí, co „vlastní domov“ nikdy nezažije a to je v případě pokud si zvolí bydlet s rodiči či s někým jiným z rodiny, ať už to je ze strachu nebo z nemožnosti se osamostatnit anebo z nějakého jiného důvodu, např. zdravotního.

Mladý člověk bez závazků vnímá jako svůj domov místo, tam kde se narodil a vyrůstal, většinou to je tam, kde bydlí jeho rodiče, sourozenci, bližší rodina. Je to pochopitelné, protože tento člověk nemá zkušenosti s vlastním bydlením a ještě se nepostavil na vlastní nohy.
Člověk žijící nějakou dobu ve vztahu má tendenci se osamostatňovat a budovat si vlastní zázemí, pohodlí a především soukromí. Jeden z nejčastějších důvodů myšlení na vlastní domov je založení vlastní rodiny, kterou je potřeba zabezpečit a občas si udělat něco i podle svého, co nám doma u rodičů nevyhovovalo nebo chybělo.

Jak se ale postavit na vlastní nohy?

Většina mladých lidí, kteří se chtějí osamostatnit a zkusit si žít „na vlastní triko“ začíná hledat spolubydlením, které je nejdostupnější, co se týče financí, ale o soukromí se tady moc mluvit nedá. Další možností je pronajmout si vlastní byt, pro začátek postačí něco malého a skromného. Je ale hodně lidí, co si neumějí představit bydlet sami a proto volí předešlou variantu.

Některá města podporují mladé lidi a nabízejí i tzv. „startovací byty“, kde se platí symbolické nájemné za splnění určitých požadavků (věk, výše platu, bezdlužnost vůči městu, atd.). Pokud se na vás usměje štěstí a jste mezi hrstkou šťastlivců, na které se tento druh bydlení dostane, tak vám je přidělen na určitou dobu městský byt. Většinou se ale stává, že takto mladí lidé nemají dosud žádnou finanční/ekonomickou disciplínu a po dobu takto přiděleného bydlení za symbolickou cenu nejsou schopni si našetřit na potřebnou jistinu při žádosti o hypoteční úvěr, který potřebují, když jim tento druh bydlení skončí a oni se ocitnou „na ulici“ a musejí začínat opět od nuly. 
Ty šťastnější z nás dostanou k 18. narozeninám byt či nějaké bydlení zdědí po prarodičích a nemusejí nic řešit.
 V neposlední řadě tu je i skupina lidí, co „vlastní domov“ nikdy nezažije a to je v případě pokud si zvolí bydlet s rodiči či s někým jiným z rodiny, ať už to je ze strachu nebo z nemožnosti se osamostatnit anebo z nějakého jiného důvodu, např. zdravotního.